Už je to tady. Za pár dní jsou dlouho očekávané Vánoce! Stromeček, řízek, cukroví. Ale i spousty dalších věcí, které s tím souvisí Moje malé zamyšlení..

Když jsem byla malá, Vánoce znamenaly něco tajemného. Těšení se na Mikuláše, Ježíška a dárečky bylo ohromné. Vůně cukroví, vánočky, dochucení bramborového salátu, který jsme koštovali den před Štědrým dnem. A pak ten adrenalin a vzrušení, co bude pod stromečkem. 

Pamatuji si, kdy jsem dostala tu velkou panenku a růžový deštník, brusle a domeček pro panenky, svůj první mobilní telefon, kterým, kdybych ho dneska po někom hodila, mohl být svou váhou i nebezpečný. 

Vánoční pohádky, které se nejlépe četly v posteli, když jsem měla okno zapadané sněhem. Nekonečno promočených oteplováků a ztracených rukavic po dennodenním řádění s dětmi ze třídy nebo od sousedů v kupách sněhu.

Když mi strejda s bratránkem postavili na zahradě obří iglú nebo mi na zahradě s našima vytvořili soukromé klužiště.

Vánoční koncerty se sborem, na které jsme se připravovali už od září. Besídky ve škole, kdy už se poslední den před prázdninami prostě nemohlo učit. První sjeté kopečky na sáňkách z kopce, který dneska není skoro ani patrný, že by byl ke sjezdu vhodný, ale mně přišel obrovský (na ten úplně obří jsem samozřejmě nemohla, protože dole tekl potok). První lyže a první pády.

Po čase, v dospělosti, jsem se na Vánoce vždycky těšila, ale ta poetičnost se někam mlčky vytratila. Pak přišla loni v květnu nemoc a já si zprvu myslela, že už žádné Vánoce nezažiju. A když se začaly blížit, znovu přišla ta pravá nálada, užívala jsem si každou adventní vteřinu. Setkávala jsem se přáteli, rodinou, vyráběla jsem drobné dárečky, pekla cukroví a zdobila byt. Vánoce najednou měly takový, až kouzelný nádech. Symbol zrození Ježíška, radosti, naděje, lásky a pocit, že lidi zahodili svoje chmury a jsou tak pěkně naladění.

Tenhle advent je pro mě stejný jako loňský. Těším se, užívám si ho a zároveň vzpomínám, jaký byl v dětsví a snažím se v sobě probudit ty pocity malého dítěte, pro kterého to byl čas přeradostný. 

Probuďmě v sobě tohle "malé" já.

Těšme se z každé prožité vteřiny, nejen o Vánocích. Ale přijde mi, že teď v té předvánoční době to jde tak nějak snáz. Je úplně jedno, jestli mám pytlík na břiše nebo ne. Jsem tady a to je to důležitý!

stomik pytel Vánoce ileostomie zamyšlení