Upozornění: následující řádky prosím nečtěte, pokud nemáte smysl pro humor!
Chcete si dát půlroční dovolenou? Chcete aby se o vás konečně někdo postaral? Chcete, abyste měli čas na všechny Netflixy, Voya a další streamovací služby? Máte kupu knih, které čekají na přečtení? Mám pro vás řešení. Zlomte si pár obratlů. Váš život se najednou změní z vertikálního na horizontální, o toliko času v posteli se vám ani nesnilo.
Z pohodlného pyžámka jen tak nevylezete, jelikož každé převlíkání si šestkrát rozmyslíte. Vaše trpělivost se zocelí a získáte i mnoho nových užitečných dovedností. Mezi ně bude například patřit sníst jídlo vleže, přehlížet všechny nepodstatné věci, seznámíte se s e-shopy se zdravotnickými pomůckami, pročistíte slzné kanálky a procvičíte se i v sebeovládání. Takové kýchání a kašlání nemá totiž ve vašem životě prostor.
Je ve vás kus dobrodružné povahy? Tak to jste tady opět správně. Otevře se vám svět nepoznaných opiátů a analgetik, které budou v prvních týdnech dobrým sluhou, avšak pozor, všeho s mírou. Odvykání je opět pro trénované jedince. Čím dřív, tím budou játra šťastnější. Stehna se vykreslí do veselých barev po injekcích na ředění krve a sklony ke klaustrofobii otestujete v tubusu rezonance.
Vaše okolí na vás bude hodné, splní vám vše, co vám na očích uvidí. Rajskou hudbou pro vás bude, až poprvé vykročíte na zahradu a uslyšíte třeba zpěv ptáků. Příležitostně nebude vadit ani óda na sekačku s doprovodným sólem pro cirkulárku.
Budete se těšit z každého kroku navíc, z každého s chutí snězeného jídla, z každého úsměvu, vlídného slova a pohlazení. Z modré oblohy, z naducaných mraků, z padající hvězdy, z nové úrody na zahrádce. Z makronky a kávy z vaší oblíbené kavárny, ze zákusku z cukrárny, ze vtipných historek od přátel. Když odhodíte jednu berli ze dvou, když se sami oblíknete a když sníte jídlo u stolu.
Když se vzbudíte a nemáte bolesti takové, že byste se nejradši nevzbudili. Když si vyčistíte zuby u umyvadla a když si bez asistence dojdete tam, kam i císař pán chodil pěšky. Když si uvaříte kávu. Když vás poprvé svezou do města autem. Když už máte sílu na to věřit, že to bude snad už lepší.
Když nalézáte štěstí ne v moři, ne na lehátku té báječné pláže, ne na té pokořené rozhledně, ne v tom senzačním insta líbivým mojitu, trendy makeupu, či fancy fesťáku, ale v babiččiným koláči, v ruce podané na oporu, ve veselé historce, kdy se smějete tak, až to strašně bolí, ale stojí to za to, v nabídce na pomoc, v donášce obědu, ve psím kožíšku, ve stisku ruky a ve třech slovech - spolu to zvládneme.
Kdo jsem?
Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 36 a od konce února 2018 žiju se stomií.
6. 8. 2024
16. 4. 2024
19. 2. 2024
23. 1. 2024