Jak trávím svůj volný čas, když nechodím do práce? Hodně lidí má pocit, že se musím hrozně nudit, ale opak je pravdou.

Sice nechodím do práce, ale rozhodně se nenudím. Snažím se neustále něco dělat, zaměstnat tělo i hlavu jinou činností, než přemýšlet o své nemoci. Ze začátku, před dvěma roky, to byla jistá forma úniku. Jdu na kafe, abych na to nemyslela. Jdu si číst, abych o tom nepřemýšlela. Dneska si spíš užívám, že už zase můžu! Není mi půlku měsíce blbě z chemek, nejsem slabá jako čaj, protože můžu zase jíst a chutná mi. Dojdu dál než do krámu, tak můžu i na procházku a menší výlet. Konečně zase žiju a užívám dne/týdne/měsíce. Je to krása. Nevím, na jak dlouho mám klid, ale to teď prostě není na pořadu dne. Je hezky a já nebudu sedět v léte doma.

Naše město pořádalo slavnosti s hudebním programem, tak to bych nebyla já, abych se na ně nevypravila. Bylo to i trochu pracovní. Píši totiž pár článků měsíčně do místního čtrnáctideníku a dostala jsem na starost i článek o této akci. Ráda podpořím místní, takže jsem vyrazila. V sobotu byl program na hřišti u sportovní haly od odpoledne až do noci a jako hlavní "tahák" měla vystoupit skupina Monkey Business. 

Jelikož už nevypadám jako z Dachau a zároveň jsem se už dostala na nějakou tu rozumnější váhu, pořídila jsem si krásné a veselé letní sukýnky od úžasných děvčat z Black Mountain z Liberce. Předpověď slibovala 30°C, tak jsem si říkala, že je to možnost vzít si novou sukni a nový klobouček od Christine Headwear a vyrazit. Manžel mi sice řekl, že by klidně šel i bez (kloboučku, ne sukně), ale já si nejsem jistá, zda je na mě s půlcentimetrovým ježečkem obyvatelstvo připraveno. To by asi půlce lidí vypadly oči z důlků a já chci radši splynout s davem.  Namazala jsem se faktorem 50 a šup do areálu.

Přišli jsme na hřiště, omrkli, co mají, kde si dáme kafe, zmrzku a našli místo k sezení ve stínu. Lilo ze mě jako prase, slunce nás spalovalo a já cítila, že pod pytlem mám pěkně zapoceno. Nenápadně jsem mávala sukní, ale nic nepomáhalo. Vyžahla jsem kafe (sebevražda v tom vedru) a začala hledat, kde si koupím vodu. Na telefonní aplikaci jsme zpozorovali, že se na nás něco valí, ale nepřikládali jsme tomu žádnou extra váhu. Nu co, schováme se kdyžtak pod přístřešky. Šli jsme pokecat s kamarádem, co měl stánek s balónky (prodával taky nafukovací penisy s obličejem, ano, fakt to někdo kupuje!) a obloha se začala pomalu zatahovat. Sem tam spadlo pár kapek, což jsem přes obr klóbrc necítila. Manžel zavelel, že si jdeme sednout a v tu ránu přilítla jeho ségra, zda nedisponuji klíči od jejich baráku, že by šla dětem pro mikinu (cca 6 minut pěšky). Jasná věc, řekla jsem si a klíče s instrukcemi, co mi má přinést za svršky, jsem jí předala. Pak přidali své požadavky další členové rodiny a já, obětavá duše, jsem si řekla, že ji nenechám jít samotnou. 

Inu, vyšly jsme. Asi po 50 metrech začalo foukat jako kráva a já v sandálích, sukni, tričku a klobouku, jsem přidala se švagrovou do kroku, držíce si pokrývku hlavy za sedm stovek, aby mi neuletěla. Po 100 metrech se strhl se liják/plácák. Zahrádkáři jásali, my dvě výskaly. Asi po minutě jsme si myslely, že to mírným během zdoláme, ale jelikož moje fyzička se rovná nule (v posledním roce jsem běžela jen 2x na tramvaj), bylo jasné, že boj s živlem je prohraný. No tak zmoknem no.

Domů jsme přišly jako dvě extra zmoklé slepice. Kdybychom skočily v hadrech do bazénu, výsledek by byl stejný. Jelikož jsem ale byla u manželových rodičů, tušila jsem, že tohle není úplně dobrá varianta. Stáhla jsem mokrý klobouk, sukni a třičko. Mokré jsem měla i spodní prádlo a boty byly zabahněné. Hm, co teď? Měla jsem k dispozici jen suché legíny a mikinu. Otřela jsem se ručníkem, mokré hadry dala do igelitky (ano, všechny! mokré svršky i spodky), natáhla legíny a mikinu na holé tělo, obula staré crocsy a s holou hlavou nasedla do auta a jela se domů převléknout.

Kdyby mě někdo viděl, asi by mi dal korunu. Před panelákem bylo místo přímo u vchodu (díky!) a v mírném úprku jsem se přemístila do bytu. Déšť už samozřejmě ustával a o slovo se hlásilo opět sluníčko. Dala jsem sušit oblečení, vysprchovala jsem se, polkla dvě céčka (kdybych náhodou chtěla nastydnout), převlékla se a šla zpátky na slavnosti.

Vystoupení Monkey Business bylo skvělé. Sice si zpěvák kapely nebyl jistý, co mu těmi vznášejícími penisy chce obecenstvo říct, ale po tvrzení, že to není na něj, ale na jistého AB (), byl svět zase v pořádku. A ještě lepší bylo, že jsem získala fotku s Matějem Ruppertem. Ne, že bych kvůli tomu nemohla spát, ale milé setkání to bylo. Déšť hezky pročistil vzduch, z otřesného horka se stal příjemný a vlahý večer a já jsem si to opravdu užila. K jídlu jsem dala kýtu, bramborové spirálky, bramborákové koule a bylo mi blaze.

Léto je v plném proudu, všichni balej na dovolenou a určitě jste zvědaví, zda se taky někam chystám? Jestli se odvážím a podrobím svůj pytel prvnímu koupání v bazénu/moři? Zůstaňte na příjmu a nechte se překvapit.

slavnosti ileostomie