Harry Potter, škola a kvíz!

Jaké bylo období mezichemkové tentokrát? A co se stane, když začne mít nemocný "roupy"? (jako že začne vymejšlet, ne ty potvory)

Kde začít?

Takže. Chřipka odchází, takže konečně můžu tak nějak bez obav vylézt ven mezi lidi. Malá rýma se mě teda drží pevněji než obykle, ale v intervalu 6 smrknutí za den to asi nebude tak hrozné. Straší ale spalničkama! A salmonelou. A polským hovězím. A kuřecím. A kdyby to nebylo tohle, strašili by nás něčím jiným, takže nejlepší medikament je - nedívat se na zprávy a raději přeladit třeba na Přátele. Rachel teďka končí v kavárně a hledá si práci. Jak pravil Nietzsche - Strach lže a ty mu věříš.

To jsem odběhla od tématu. No prostě jsem byla podruhé v kině na Bohemian Rhapsody. Poprvý jsem třikrát brečela, nyní jen dvakrát a o to intenzivněji. Nedivím se, že na to lidi chodí třeba 5x. All we hear is Radio Ga Ga... Pak jsme byli s manželem posedět u kamarádů, kde jsem si po hodně dlouhé době (v řádech měsíců) dala víno, tak doufám, že jaterní testy to nějak nepoznamená. Byla prostě nálada, pohoda a dobrá společnost.cool To, že jsem druhý den vyspávala až do odpoledne sem psát nebudu, to je jasný!

No a jak mi začalo být zase lépe, přemýšlela jsem, jak si zaměstnat hlavu a přijít na jiné myšlenky. A dostala jsem úplně super truper nápad. Ještě když jsem pracovala, rozšiřovala jsem si svou kvalifikaci z krotitelky divé zvěře (čti učitelka) střední školy na 1.st. ZŠ. Když jsem žila v Berouně, studovala jsem tento kurz v Praze, ale jelikož jsme si sbalili saky paky a vrátili se (nejen) kvůli mé nemoci do své rodné vísky, studium jsem po nějaké době přerušila. No a protože jsem neposeda, napadlo mě, co přestoupit někam blíž? Šup, google, mejl vedoucí katedry. Přestup by možný byl, vydala jsem se na schůzků s vizí, že teda od září a kdepak, pokud chcete, můžete nastoupit hned, co půjde vám uznáme. No tak jooo, netušíc, co jsem si to zase vymyslela.

Po prozkoumání studijního programu a po uznání předmětů mi toho naštěstí moc nezbývá, jen párkrát jet na výuku. Zbylo mi udělat angličtinu, matiku a nějaké didaktické předměty a psychologie. Tak jsem se vypravila na výuku. Znáte to, lechtání v žaludku, protože nevíte, co vás čeká, zároveň obrovská radost, že "vypadnu" mezi lidi. První přednáškou byla angličtina. Spolužáci po mně po různu pokukovali, zkoumali můj turbánek a v hlavě se asi hádali, zda jsem muslimák nebo nemocnínek? Druhý den na matice už mě z plna hrdla zdravili a vyptávali se, proč jsem přestoupila, slovo dalo slovo a zjistila jsem, že můj stav odhadli správně. Tak to bychom měli za sebou, teď už bude mé studijní prostředí příjemnější.

No a k té matematice. Planimetrie a stereometrie. Taky si ťukáte na čelo? Dopadla jsem úplně stejně. Jak se říká, že lidi vytěsní ošklivý věci, tak já jsem nějak zapomněla, jak je ta matika hnusná. Půlku času jsem měla pocit, že pan docent nemluví česky, ale jen nějakým jazykem vzdáleně podobným mé mateřštině. Lichoběžníky, to jsem ještě rozumněla. Průměta, reflexivní, transitivní, ekvivalence, roviny souměrnosti. Hm. No... Takže si to ujasněme. Nastoupila jsem tam, HLAVNĚ abych přišla mezi lidi, do jiného prostředí, přišla na jiné myšlenky a odreagovala se. A to se teda hodně splnilo. V hlavě vymeteno, pusto prázdno a na chemku jsem si za celou přednáškovou dobu nevzpomněla ani jednou, protože mě dokonale zaměstnal přísun informací, které jsem se snažila pochopit. Opakuji, snažila. laughing O nic mi nejde, takže si budu předměty plnit jak uznám za vhodné. 

Do toho chodím, když mi stav dovolí, do místní restauračky na pubquiz. Nyní byl vyhlášený speciál Harryho Pottera. Takže už čtrnáct dnů čtu knížky, zkoumám web a koukám na filmy. Snažím se porozumět famfrpálu, zapamatovat si, kdo je čí bratranec a ve které koleji byl ten a ten, jak se jmenují postavy, atd. Tak nám držte ve středu palce.

Vypadá to, že jsem jako hrozně aktivní, ale většinu času stejně odpočívám. Snažím se si vše přizpůsobovat tak, abych toho mohla dělat co nejvíc věcí a nepřemýšlet nad pitomostma.. Ty pak člověka hrozně rychle pohltí a špatně z toho jde ven.

Takže vzhůru do Bradavic!

nemoc ileostomie nuda

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 35 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Neveselé jaro (CHT4-5/IV.linie)
Novoroční blues (CHT3/IV. linie)
Šťastný a veselý? (CHT2/IV. linie)
Zima je tu dřív (CHT 1/IV. linie)
Damoklův meč

Damoklův meč

5. 12. 2023

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací