Malý krůček pro člověka, velký krok pro Barunku! Jak jsem po šesti letech letěla letadlem a k příručáku a kufru jsem měla na starosti ještě svůj pytel!

Ano, rozhodli jsme se s manželem, že si v létě vyrazíme k moři. Oběhla jsem své doktory, kteří mi to povolili (hlavní slovo měla má onkoložka) a já si našla nejbližší sídla cestovek. Nejprve jsem zašla do jedné místní, ze které jsem si odnesla asi 6 kilo katalogů, ale rady žádné. Tak jsem se naštvala, jela jsem do Liberce a řekla si, že kterou cestovku potkám jako první, do té vlezu a nechám náhodě, zda se mi bude nabídka zamlouvat.

Poslední dubnovou sobotu jsem se tedy do jedné cestovky vydala. V kostce jsem paní vysvětlila své požadavky - bezpečná země, rozumná úroveň zdravotnictví, bezpečné jídlo, čistý hotel, all inclusive, krátká vzdálenost od letiště, Evropa, možnost výletů. Paní to ani trochu neudivilo a ihned mi doporučila Mallorcu. Jelikož mi ten samý ostrov poradila i má paní doktorka, řekla jsem si, to už není náhoda!  Tak fajn, vybalte to na mě, zasypejte mě hotelama a já něco vyberu. Paní v cestovce byla opravdu tou správnou osobou na svém místě a po ujištění, že nemáme bůhvíjak nízký strop financí, se jí prsty rozběhly po klávesnici rychlostí blesku a seznámila mě s hotely různých cenových relací a také rozličných věcí navíc. Jelikož to měla být naše svatební cesta (a manželovo první válení se u moře vůbec), rozhodli jsme se pro hotel, kde nebude program v češtině pro děti, na pláž to bude co by kamenem dohodil a zbytek došel, jídlo mnoha chutí a druhů a když se nám zachce, můžeme posnídat klidně šampáňo! (opravdu k snídani bylo, ale my si ho fakt nedali)

Zájezd jsme objednali, zaplatili, pojistili se na případné storno ze zdravotních důvodů a já si nějak nepřipouštěla, že se někam pojede. Bála jsem se, aby to vyšlo, něco se nesemlelo, no však to znáte. Asi týden před odjezdem mi začalo vše docházet a já měla cestovní horečku. Co všechno sbalit, jak zabalit příručák, jak do letadla, co a jak má být těžké? No zmatek.

Takže moje tipy na cestu letecky k moři.

• Plavky jsem měla s sebou dvoje. Dvoje jednobarevné vysoké kalhotky do pasu, dva kombinovatelné vršky. Příště bych volila spodní část plavek barevnou, aby vzor "rozsekal" případně viditelné obrysy sáčku pod plavkami, nebo bych zvolila tílkový vršek plavek, tzv. tankini.
• Po koupání se z mokrého převléct do suchého spodního dílu plavek. Pytlík se zbytečně neudržuje v mokru a není tedy vystavován šanci na odlepení. (ten můj držel jak přibytej, po mých klasických dvou dnech jsem ho nemohla odlepit! jaké jsem používala přídržné pásky dám do fotografií v příštím článku)
• Do příručáku si zabalit dvojnásobek pomůcek, než je normálně potřeba. Všechny lahvičky se spreji, krémy a tekutinami do 100ml připravit do průhledné taštičky. Nůžky na vystřihování otvoru dát do velkého kufru, předstřihla jsem si tři pytlíky dopředu.
• Zabalila jsem si i jiné druhy sáčků, kdyby z nějakého důvodu ty moje nechtěly držet plus i jiné typy stomické kosmetiky (bariérový film, pudr od jiných značek), kdyby náhodou no.
• Všechny důležité léky do příručáku. Co je tekuté, dát do průhledné taštičky. Pozor, je možno prý jen mít dohromady 1l (= např. 10x lahvičku 100ml).
• Vzít si s sebou hlavní lékařské zprávy (kdyby něco, ale těžko říct, jestli by jim někdo rozuměl a pojistit se!)
• Nechat strach doma!

Cesta na letiště proběhla dobře, bylo krásných 37°C (na Mallorce taky), zvolila jsem pohodlné oblečení, záchody jsou na každým rohu. Odbavili jsme se, odevzdali kufry a šli na další odbavení už příručního zavazadla a kabelky. Měla jsem paruku, tudíž jsem nic nemusela sundávat z hlavy, pytlík nikdo nezkoumal (průkaz stomika byl v klidu v peněžence), port ničemu nevadil. Průhledná taštička s tekutinami v klídku prošla, pytlíky, náhradní plavky a další věci taky v pohodě.

Našli jsme si číslo svého letu a trpělivě čekali na číslo Gatu, které tam ještě 30min před odletem nebylo. Dali jsme si dvě kafe, dvě panini se šunkou a vodu, vyplázli jsme 631 Kč jen to fiklo!  Přece se nebudeme na dovolený omezovat! Jako měla jsem hlad, ale po tom, co mi manžel řekl, kolik to stálo, mě chuť přešla a já to snědla spíš ze slušnosti. No jo, letiště.. Že by vysokohorská přirážka?

Pak už konečně naskočilo číslo brány a my zjistili, že naše letadlo bude minimálně o hodinu opožděno. Tak jsme čekali a přeci jen se dočkali. Manžel seděl u okýnka, tak se mohl kochat, já uprostřed. V letadle klasicky řvalo asi tři řady před námi cca 3 měsíční dítě celou cestu, do toho á co 20 minut zavál otřesný smrádek. Nebylo to miminko, ale pár děcek před námi asi bolelo bříško a přeci lepší jeden prd než deset doktorů! Takže jsme měli plyn přímo od těžaře! Mezitím se vedle mě pán (otec od rodiny, co seděla vedle) asi 150x zvednul a něco lovil z příručáku, který byl uložen nahoře v zavazadlovém prostoru. Tu to bylo pití, kapesníček, propiska, sluchátka, časopis, pak jiný časopis, panenka, samolepky, polštářek, nu, co jen malé dítko školkou a druhé školou povinné potřebovalo k letu.

Po půl hodině cesty pilot zahlásit, že je nad střední Evropou přeplněný letový provoz a že mu máme držet palce, aby vyjednal podmínky a dostal nás na Mallorcu. To bylo něco pro mě. Jakože jsme ve vzduchu a oni jako nepočítaj s tím, že tam budeme a nemáme kudy letět?! Tolik Otčenášů za sebou už jsem dlouho nedala. Nakonec za hodinu zahlásit, že se domluvil s rakušáky, italy a francouzy a vezme nás "zkratkou", něco jako ve Sněženkách a machrech - je to dál, za to horší cesta. Místo 2 hodin jsme letěli jen 2 a půl hodinky. Živí a zdraví jsme přistáli v Palma de Mallorca, babička okřikla svá prdící vnoučata, že už to stačilo, tatínek od vedle sbalil sarapatičky svých dvou dětí a hurá pro kufry! 

Uf. Zvládla jsem to, nezalehly mi uši a neudělalo se mi zle. Připadala jsem si jako v reklamě na lak na vlasy od Schwarzkopfu. Palma - vedro, pytlík stále drží!!!

A co bylo dál? Jste zvědaví? Bude pokračování 

ileostomie letadlo dovolená