Kytičky, volby a stěhování (CHT 11/III. linie)

Začal se blížit termín stěhování a já měla pocit, že celý ten náš ansábl nikdy v životě nemohu sbalit. Začala jsem tedy po troškách a nakonec to dopadlo tak, že jsem asi deset dní v kuse nedělala nic jiného, než že jsem balila, třídila, vyhazovala, na baráku vybalovala. A tak pořád dokola. Jak se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat, pod to bych se rozhodně podepsala. Sice po osmé už mám nějakou praxi, ale v chemoterapiích to není zrovna to pravý ořechový.

V mezičase proběhl Český den proti rakovině a já se přihlásila jako dobrovolník k prodeji kytiček. Dopředu jsem si musela určit kolik kytiček chci a to se odhaduje pěkně blbě. Zkusila jsem si tedy vzít 300 ks, udělala jsem promo na facebooku mezi přáteli a doufala jsem, že mi ani jedna nezbyde. V ulicích se prodávalo celkem tři dny. Ve středu, kdy byl první prodejní den, jsem si stoupla na tři hodiny k místnímu supermarketu. Věřila jsem, že má sbírka jméno, že to lidi budou chtít podpořit, ale opak byl pravdou. Z poloviny oslovených buď vůbec nereagovali, nebo mě posílali tam, kde slunce nesvítí. Popravdě, byla jsem z toho dost otrávená. Čekala jsem větší přívětivost a lepší účast. Ve čtvrtek jsem měla chemku a odpoledne jsem opět hodinku prodávala, v pátek dvě hodinky a nakonec i v sobotu dopoledne v místním obchůdku. Myslím, že jsem tomu věnovala opravdu hodně času. Celkový počet prodaných kytiček byl 239 a vybrala jsem necelých 8 tisíc, což je krásný výkon. Pak jsem musela odvézt pokladní vak na autorizovanou poštu, která byla ve vedlejším městě, kde vak rozstřihli, peníze spočítali a vložili na sbírkový účet. Já jsem pak doma zbylé kytičky zabalila a spolu s prázdným vakem, pouzdrem a dalšími proprietkami poslala zpátky. Abych se nenudila, že?

Do toho jsem neplánovaně jela do Prahy. To si takhle lebedím ráno ve sprše, u toho měním sáček a furt mi dokola drnčel telefon. Když zvonil po třetí, vyběhla jsem a on mi volal pan doktor z imunologie z Prahy. Prý že došlo k omylu a ráno vyndali na rozmrazení mou dávku, jestli mohu dorazit.. No já neměla slov. Manžela samozřejmě z práce takhle narychlo nepustili, takže nakonec mě odvezl bráška, za což mu patří obří dík. Cesta byla taky luxusní, všude rozkopáno a asi 8 semaforů... Ale píchanec jsem i s omluvou dostala. laughing

Odvolili jsme, přestěhovali jsme se. Ono se to konečně DĚJE! Pořád tomu trochu nemůžu uvěřit. Ale to bychom nebyli my, aby nepřišel nějaký problém. Po vyprání se dole v bytě u rodičů objevil na stropu flek. Mysleli jsme, že nás vomejou. Už už jsem se loučila s novýma krásnýma kachličkama... Přišel náš kamarád, který odpad dělal, vystěhovali se Zdendou vaničku ze sprcháče (64 kg) a zjistili, že je v odpadní trubce 4mm díra. Na některé věci prostě nikdy nepřijde odpověď.. Naštěstí jsme o žádnou kachličku nepřišli, akorát jsme se 4 dny nekoupali a neprali. Krása. laughing

Trochu mě chytala deprese. Všude nepořádek, krabice, pytle, nevěděla jsem, kde co mám. Do toho mi pořád blbnul sáček a já jeden den měnila i 3x! Najednou na mě padla obrovská lítost a stav, kdy už jsem jen brečela. Nebyla jsem pomalu schopná nic udělat, tak jsem si lehla do postele a pořád jen brečela. Měla jsem pocit, že celý svět je proti mě, nic se mi nedaří, léčba je zdlouhavá a do toho jsem v bytě, který nemá ani jedny dveře a furt se něco sere. Jak jsem emoce pustila, strašně se mi ulevilo a jsem moc vděčná, že jsem se vyvztekala a pobrečela si. Asi je to někdy fakt potřeba. 

Vše se postupně usadilo, přišel objednaný nábytek a začíná to tady vypadat jako u lidí. Abych ale byla stále ve střehu, na pravidelné prohlídce na gyndě mi má paní doktorka nalezla něco na ultrazvuku na močovém měchýři. Je to proužek 25 x 3 mm. Můžu vám říct, že to se mnou pěkně zacloumalo. Už jsem se viděla na urologii, kde mě zase zkoumaj a to se mi fakt nechtělo. Odnesla jsem tedy fotku s nálezem své onkoložce a ta mi řekla, že si myslí, že se jedná o vazivovou tkáň. Takže to vypadá, že je to buď srůst a nebo že se o močák něco opírá (střevo, atd.). Dokud to prý neohrožuje život a nevím o tom, řešit to zatím nebudeme. 

Takže o nervičky nebyla nouze. Venku je ale podzim v plné parádě, všude to hraje barvami a já si ho prostě chci užít. Tak bych chtěla moc poprosit a kousek klidu...kiss

ileostomie chemoterapie léčba

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 34 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Letní kratochvíle a Amsterdam
Kaliméra

Kaliméra

29. 6. 2022

Lynparza

Lynparza

31. 5. 2022

Apríl!

Apríl!

15. 4. 2022

Srdce od srdce

Srdce od srdce

10. 2. 2022

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací