Léto budiž pochváleno

Léto už pomalu opouští svůj vládnoucí trůn a pomaloučku se na jeho post dere podzim. Zatím to podle předpovědi vypadá, že si vymění místa tak rychle, asi jako jako dneska Vojtěch s Prymulou.  Jak jsem dopadla na vyšetření a co pěkného se mi zase přihodilo? Více v článku. Klik! 

Tak čím začnu. Asi na úvod se s vámi podělím o supr vtipnou příhodu, u které jsem ale zprvu skoro brečela. laughing Bylo to ráno jako každé jiné. Ráno s výměnou pytlíku. Zrovna jsem někam spěchala na čas a opravdu každá minuta byla drahá. Vše vycházelo časově přesně. Připravila jsem si pomůcky na umyvadlo vedle sprchy, sundala pytlík, očistila stomii a šla se vysprchovat. Po sprše jsem se utřela a začala připravovat sáček. Nejdřív jsem zjistila, že po sundání krytu podložky jsem si nevystřihla otvor. Hmmmm, školácká chyba, Báro! Bravurně jsem tedy plastovou krytku vrátila zpět a požadovaných 30mm průměr jsem odstřihla. Stojíce ve vaně (kvůli případné nehodě) jsem namatlala pastu na podložku a očistila okolí stomie. Zapudříkovala jsem okolní kůžičku a jejejej, fontána. Střívko produkuje, takže vzít sprchu do ruky, rychle osprchovat břicho, čas kvapí. Trochu jsem znervózněla a začala nahlas stomii domlouvat, že na její výstřelky opravdu není nikdo zvědavej. Jestli v tyhle doby stojí někdo za dveřmi do bytu a čeká na výtah, asi se občas musí pobavit.

No každopádně, jak jsem vzala tu sprchu, nevšimla jsem si, že je otočená vzhůru (máme totiž symetrickou hlavici ve tvaru kvádru) a já vší silou pustila vodu a následně zkropila strop, stěny, ale hlavně připravený pytlík s napatlanou pastou! Neeeeeeeee! Takže rychle umýt. Bleskem do skříňky pro novej pytel. Vysušit otevřený lahvičky s pudrem a bariérovým sprejem na kůži. Vystřihnout, namazat, osušit, přepudřit, nastříkat, přilepit. Moje nervy! Já nadávala, brečet se mi chtělo, ale na podobný emoční výlevy prostě nebyl čas.

Všechno dobře dopadlo a já mohla koncem prázdnin statečně opět jet do hlavního města už počtvrté na PET/CT kontrolu po půl roce. Den předem jsem držela šetřící dietu (nic mastného a hlavně bez cukru). Ráno už jsme vyrazili brzy, já nalačno, ale s flaškou vody. Nabalená, i když mělo být teplo, jelikož tam se kvůli přístrojům klimatizuje a vždy tak klepu kosu. Vchod uzamčený, vše na zvonek. Dovnitř jsme mohli vstoupit jen po dezinfekci a vyplnění COVID formuláře. Pak už klasická rutina. Pípnout si odběry, nechat si napíchnout port, pípnout si vyšetření a čekat. Po papírování mě kontrolně bodli do prstu na měření cukru a sestřička mi říká: "Hmmm, 3,3. To je hodně nízké. Není vám špatně?" No pomyslela jsem si: Doteď mi nebylo, ale když to říkáte, tak se mi asi motá hlava. laughing Vyšetření proběhlo standardně, dokonce jsem si i tu hodinu, co po aplikaci musíte strávit v pokojíčku za megatěžkými dveřmi, protože záříte a čekáte, až se to pěkně dostane všude po těle, mohla číst.

Čekání na výsledky bylo opět úmorné, ale dopadlo víceméně dobře. Ale. Ano, je tu "ale". Jako vždycky, že jo. Něco malýho "svítilo" na tenkém střevě, ale není to prý nic extra důležitého a taky mám malý nespecifický nález na plicích (tekutina 8mm a zesílené stěny laloků), které doporučují sledovat. Tak jsme se s paní doktorkou na onko zatím domluvily, že to teda příští kontrolu zase budeme porovnávat, na nasazení další léčby (jako chemoterapie) to není. Hlavní prý je, jak se cítím a zda nemám nějaké obtíže. Můj pan doktor z Olomouce mi také na výsledky napsal, že pro něj tam nic na operativu není. No tak dobřeeeee. surprisedwink

A tak jsem si tak říkala, že bych mohla trochu zvolnit. Nějak se to teď nakupilo a lítala jsem celé dny jak hadříček na holi (starost o dvě domácnosti, články do místních novin, tamhle jsem něco slíbila,...) a já byla úplně vyšťavená. Ale my jsme řekli NE! Když dárky tak pro všechny. Teda, eee, to byla reklama se Čtvrtníčkem a falešnejma sobama. No prostě že se zase začnu věnovat svejm koníčkům. Uklidila jsem skleník, vyrvala suché rostlinky okurek (plodů bylo asi tak 12) a sklidila jsem 4 papriky. Ano, slovy čtyři. Příští rok je opravdu sázet nebudem. laughing A objednala jsem si šňůry Bobbiny a začala se podle YouTube učit motat macramé. Možná nevíte o co jde. Jsou to různé dekorace motané drháním ze šňůr a teď to strašně frčí. Oprášila jsem své znalosti z osmé třídy z motání náramků a pustila jsem se do těchto dekoračních doplňků. Vypadalo to všechno tak lehce..cool

Nevím, zda jsem tak vymletá už z těch třech let doma, ale jeden uzel jsem si poustěla asi 15x a stejně jsem tu řadu umotala blbě. Takže párání, abych to zase umotala blbě. Už už jsem to chtěla hodit do kouta, jelikož relax při tvoření jsem si představovala teda jinak, ale vydržela jsem, takže posuďte sami. laughing

A od října budu chodit na keramiku, těšíte se? To bude zničenejch váziček. coolcool 

Jo a z cyklu rekonstrukce našeho nového bytu v domě manželových rodičů: už se dělá střecha na baráku, takže první těžká věc bude za námi. Teď už jen:

  • vyměnit okna
  • udělat podlahový topení
  • udělat koupelnu a záchod
  • vysekat elektriku a vše navést znovu
  • to samé voda, plyn
  • zateplit stropy a šikmé stěny v místnostech
  • štuky, nové dveře, atd.
  • udělat kuchyň
  • vymyslet nábytek

A pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Jste zvědaví, kdy budeme bydlet? To já taky..laughing Uzavírání sázek za 3...2....1...kiss

ileostomie léto nemoc kontrola

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 34 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Letní kratochvíle a Amsterdam
Kaliméra

Kaliméra

29. 6. 2022

Lynparza

Lynparza

31. 5. 2022

Apríl!

Apríl!

15. 4. 2022

Srdce od srdce

Srdce od srdce

10. 2. 2022

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací