Mallorca má pohodového ducha

Pohoda, klídek, žádný spěch. Na vše je čas, proč bychom se někam hnali? Ano, to je Španělko. Všechno v klidu, časy se na minuty nedodržují, kdo by se zlobil? Jen ani my Češi, jsme bůhví proč nastavení na to, mít všechno hned teď! Včera bylo pozdě!

Pokud chcete zažít pocit naprostého vypnutí, nestarání se o nic a relax, jeďte na dovolenou. Já byla pokáklá a odvážila jsem se k moři až rok po operaci, ale kdybych věděla to, co vím dnes, neváhala bych ani chvilinku a odjela bych. Nicméně, kdo má bojara, doporučuju vyrazit aspoň po krásách českých. Člověk v novém prostředí přijde na jiné myšlenky. Za ten týden na Mallorce nás ani jednoho nebolela hlava, záda, břicho, nic!

Teploty byly vskutku letní (průměrně okolo 32°C, večer a přes noc 25-23°C). Pokoj byl klimatizován, pod jídlem se prohýbaly stoly a pití teklo proudem. V klidu se domluvíte anglicky, ale i bez jazykové výbavy živ je člověk. Jednou si takhle stojím na baru, předříkávám si v duchu svou objednávku (one bottle of watter, one fanta orange, vodka with juice) a vedle mě si objednává Čech, který přijel z letiště s námi: "Dvě kafe a wasser, danke!" No a já si dělám štráchy, že nemám správný středomořský akcent!laughing 

Musela jsem dodržovat to, že nepolezu (pokud to nebude životně nutný) na sluníčko, kvůli chemkách, které proběhly a bioléčbě, takže jsem se poctivě mazala faktorem 50, nosila klobouk (a přišla jsem si v něm hrozně šik) a každý den jsme si pronajímali na pláži lehátko a slunečník. Opravdu jsem mohla svou alabastrovou pletí konkurovat ředitelce vápenky, takže jsem se poslední den odvázala a namazala jsem se 30, abych získala tmavěbílý nádech.cool

Nee, neslunila jsem se a ani mi to nevadilo. Píct se jako kuře na grilu mě moc nelákalo. Moře bylo relativně teplé (cca 25°C) a v horkých dnech poskytlo krásné osvěžení. Do vody jsem šla průměrně 3x-4x denně a pytlík držel jako přibitý. Vždycky jsem se po koupání převlékla do suchých plavek a pohoda jazz.

Vypravili jsme se i na dva výlety - noční procházka Palmou (hl. město) a plavba lodí. Taneční hudba v podobě Enriqua Iglesiase a jeho Subeme la radio se rozlíhalo po celém přístavu, tančilo se, pilo se. Jediný, co jsem trošku nedomyslela, byla moje paruka. Na lodi celkem dost foukalo a já měla za prvé strach, že mi paruka ulítne, jako někde ve špatným filmu a nebo za druhé mi v lepším případě bude profukovat vítr a nadzvedávat umělé vlasy tak, že to stejně každej pozná. Naštěstí mě zachránil manžel svou kšiltovou, spadl mi kámen (v podobě lodní kotvy, aby to bylo tematické) ze srdce a já si mohla užívat vlny. Odvážila jsem se taky si dojít na lodi na WC, kde jsem teda měla pěknou klastrofobii a před očima mi běhaly ty katastrofický filmy, jak se loď potopí a já zrovna budu vylejvat pytlík a konat potřebu na záchodě v místnosti o objemu malé skříně. To by byla titulka na iDNESu. laughing

Druhý výlet byl do horského historického městečka Valldemossa, které je chráněno UNESCEM a bylo to místo fakt krásné, stojí za návštěvu. Dokonce tady chvíli žil i polský skladatel Frederyk Chopin, kterému je zde věnované i maličké muzeum. Už v autobuse, který byl česko-maďarský, jsem podle řečí českých spolucestujících tušila, že půjde o nevšední zážitek. Řeči typu: "Mááááááámo, koukej, tady mají taky Lídl, máááámo hele, tady maj Mekáče!", ozývající se ze zadních sedaček napovídaly, že tohle bude asi sranda.

Poté, co jsme dorazili do městečka, nás průvodkyně seznámila krátce s historií, řekla co a jak a vedla nás na ochutnávku místních likérů. Dokážete si představit, jak to asi vypadalo, když dáte Čechům něco zadarmo. Neskutečný fronty, že nebyla šance, se k některým příchutím ani proboxovat, protože v miniuličce krámečku se suvenýry, kde stály demižonky, kde jste si mohli načepovat a ochutnat, se vešli sotva dva lidi vedle sebe, tak ta byla ihned ucpaná. Symbolicky jsme tedy ochutnali tři likéry a raději jsme se odporoučeli pryč s tím, že se tam vrátíme a nakoupíme později, až šílenství opadne.

Typická rodinka jak vyšitá ze Slunce seno: předsedoooo, oni mají bazény, předsedooo, oni mají záchod, nás "bavila" i nadále. Ještě jsme je párkrát potkali a zrovna přepočítávali, kolik kafí a piv by si dali doma za ty 4 Eura předraženýho vstupnýho do cely Frederyka Chopina v Kartuziánském klášteře, nebo kdyby si jako koupili vstup do celýho kláštera (!), no to teda ne, a nezapomněli to pořádně vyřvat do světa. Nu, trošku jsme se styděli a chvíli jsme měli i plán, že budeme dělat, že patříme k maďarské polovině autobusu a já začala vzpomínat, že znám maďarsky asi jen názvy jídel jako guláš (gulyás), lečo (lescó), langoš (lángos) a segedínský guláš. To by mi asi nepomohlo v porozumění výkladu.laughing

Korunu tomu nasadili při vystupování u svého hotelu, kdy chtěli poměrně hodně frekventovanou silnici, kde jel blázen za bláznem. přeběhnout s malým dítkem, i když měli pár metrů od sebe přechod, až musela delegátka vylézt a poprosit je, aby šli na přechod, že jinak se asi nechytaj. Mám pocit, že nechyběly ani ponožky v sandálích.

Jako já vím, že občas každý má nárok dělat ostudu, malou i velkou, ale tohle bylo echt typiše čechiše laughing.

Nicméně jsem chtěla říct, že bylo vidět, že jako národ Španělé nikam nechvátaj, všechno maňana, pomaličku a v pohodě. Každý se usmíval, měl dobrou náladu a byl v pohodě. To, že se restaurace na večeři místo v půl 8 otevře až ve třičtvrtě na 8 nikoho nezaráželo, proč jako? Pro nás to bylo trošku nezvyklé, ale pak jsme si řekli, že vlastně my se akorát pořád neustále za něčím honíme, chceme mít všechno hned teď a přitom, když nejde o život, jde o vlastně o hovno!

ileostomie dovolené odpočinek

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 35 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Novoroční blues (CHT3/IV. linie)
Šťastný a veselý? (CHT2/IV. linie)
Zima je tu dřív (CHT 1/IV. linie)
Damoklův meč

Damoklův meč

5. 12. 2023

Vůně léta

Vůně léta

18. 9. 2023

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací