Sláva! Byla jsem natolik schopná, že jsem mohla jít na bráškův maturitní ples!

Na bráškův maturitní ples jsem se těšila už dlouhou dobu. Všichni z mých kamarádek a známých už odrostli, v rodině buď je to ještě moc malý nebo naopak velký, takže jediný maturák, co mě v dlouhé době čekal, byl ten bráchův.

Jak víme, skolila mě samozřejmě předtím angína. Poctivě jsem se kurýrovala, abych mohla jít alespoň na chvíli a zachytit tak plesový lesk. Začátkem týdne mi pořád bylo podivně, ale říkala jsem si, že do pátku času dost. Abych to nezakřikla, tak jsem si řekla, že se nebudu těšit, abych případně nebyla zklamaná. Ve středu jsem mrkla do skříně na šaty, něco tam je a něco mi určitě bude, mám tam různý velikosti. Boty a kabelku taky mám, tak to v tom kdyžtak zvládnu.

Nastal pátek - Den D. a já se k večeru začala připravovat. Jako správná pětiměsíční manželka jsem den předem zkontrolovala manželův oblek, vyprala a vyžehlila košili, našla mu kravatu a kapesníček. Dvě hodiny předem za mnou přišel a říká mi, že mám 2(!) hodiny, tak ať radši začnu, ať to stihnu. Tak jsem se tomu zasmála, lokny si dělat nebudu, když nemám hřívu a namalovat se zvládnu za čtvrt hodinky.

Válela jsem se tedy na gauči, nasoukala do sebe polévku a rohlík a pak začala shánět věci. Vyndala jsem si šaty, vyzkoušela jsem dvoje favority. V těch tmavých vínových mi byl volnější vršek (hold ty kila dole jsou znát a zatím jsem to na těch pravých místech ještě moc nenabrala) a v těch světlých mi to moc obepíná břicho, to by byl vidět pytel. Noo tak zvolíme menší zlo, ty tmavý. Silonky jsou moc těsný, musím najít jiný. Jdu se malovat, dát si čočky. To už mi zbývá asi půl hoďka - pohodaaa. Vyndám si kabelku a zjistím, že už má svá nejlepší léta za sebou, no nic, bude tma, to nikdo nepozná. Ještě náušnice, něco na krk (nic, co mám, se k těm šatům nehodí), náramek, lístky, rtěnku, navonět, kapesníčky, boty. Au, tlačej mě. No nic, to vydržíš, máš smůlu, jiný nemáš (protože se mi zhubnutím zmenšila noha a všechny ostatní jsou mi naopak velký). Co když mi bude zima? Sako? Je větší. Bolérko? To se nehodí, hmmm, tak jdu v saku.

Z baráku jsem vyšla 2 minuty po domluveném času, uf dobrý!

V sále jsme přesně, ještě se nedělají fronty, uložíme bundy do šatny a náš stůl najdeme hned. Je tam i drobné občerstvení (a já se ládovala rohlíkem, grrr!), fotorekvizity, program. Prohlížím si sál. V tom samém jsem měla před dvanácti lety taky svůj maturiťák. Před pěti měsíci jsme tam měli svatební párty. Je krásně vyzdoben do prostředí kabaretu, všude se to zlatě třpytí. Vidím první známé tváře. Bráška jen prolítl, má vše na starost, takže se chudák nezastaví.

Strašně mě bolí břicho po tý polívce a rohlíku, že jsem se na to nevyprdla. Napadne mě spásný pití - cola, šup, manžek už mi jde vystát pro ní frontu na bar. Určitě mu to nevadí, protože cestou zpátky si nese pivo a svěří se, že tam poslal s druhým bráchou i panáka .

Ples v rytmu tance z kabaretních dob začne a já se ohromně bavím. Krásné předtančení, scénka, v mezičase bubeníci a taneční čísla. Pak už se přejde k nástupu a šerpování a já tleskám, křičím, fotím, hážu bokama a jsem strašně pyšná ségra!

Když se zametou peníze a konfety, proběhne tanec s rodiči a kapela hraje k tanci. Já jsem přemýšlela, zda půjdu tančit, ale jak se znám, tak bych se rozjančila a ještě by mi bylo blbě, tak radši trsám na místě u balkónu. Potěšila mě jedna známá, která mi pochválila můj super účes (paruka, haha) a pokecala jsem i s dalšími kamarády. Je místy docela zábava, jak mě nikdo nepoznává. Koupili jsme si také lístky do tomboly. Z dvaceti sedm výherních! Vyhráli jsme karty, knížku, vstupenku do IQ Landie, keramické sluníčko, granulky pro psy a dvoje inkontinenční vložky! Jakoo, to ještě nepotřebuju!  Ale tak kdo ví, že jo!

V hlavní tombole ze slosovatelných lístků jsem vyhrála překrásné hodinky, takže to byl úspěšný večer.  Losovaly se jen tři ceny! Hodinu po půlnoci, po odšerpování a půlnočním překvapení jsme si říkali, že už stačí, manželův krok se trochu vlněl, tak jsme se schopili a šli lovit taxíka. Byl to krásný večer, po třech týdnech skoro v izolaci jsem byla jak Alenka v říši divů, ale o to víc jsem si to užila! Joo a na záchodě mi kámošky konstatovaly, že jako hustý, že ten pytlík není vůbec vidět!

ples ileostomie akce pytel