Druhé Vánoce se speciální "vánoční ozdobou" na břiše, která je teda se mnou celoročně. 365 dní v roce, 52 týdnů, 7 dní v týdnu, 24 hodin denně. Pytlík a já jsme prostě nerozluční parťáci nejen o svátcích. 

Vánoce. Slovo, které v dětech vzbouzí nadšení, těšení se na Ježíška, v hospodyňkách zase stres z nákupu dárků, úklidu domácnosti, pečení cukroví, aby bylo doma vše tip ťop. Někdo je vůbec neprožívá a bere je jako nutnost ("To už jsou zase Vánoce? To je snad každej rok.."), jiný už má stromeček a výzdobu v listopadu a nakupuje v srpnu v Kiku výzdobu.

Já se vždycky na Vánoce těšila, ale letos jsem nějak stagnovala. Výzdobu na poslední chvíli, dárky nevymyšlené, počasí spíše jarní a koledy jsem si zazpívala jen na zkouškách sboru. Nic mě nebavilo, na nic jsem se extra netěšila. Dlouho jsem hloubala nad příčinou, ale to bude na další plánovaný článek, takže se těšte!

Každopádně, když jsem tuto pro mě zásadní věc vyřešila, najednou to přišlo. Sic na poslední chvíli, ale konečně jsem měla ten "vánoční pocit". Rychle honem všechno dohnat, zařídit, udělat, navštívit, připravit, rozeslat přání. V mezičase mrknout na Sám doma, protože bez Kevina nemůžou být prostě Vánoce!

A jak vypadal můj Štědrý den? Samozřejmě začal výměnou sáčku, abych mohla jíst dosyta, navštívila jsem manželovy rodiče a šup k našim připravovat vše na večer. Takže obalování kaprů, vepřových a kuřecích řízků, klobás, smažení, příprava stolu, to vše za zvuku Bílých Vánoc a Purpury. Pak honem na sebe něco hodit, pustit si Rybovku, zasednout ke svátečnímu stolu. Krájela jsem jablíčko (co mi vyšlo, se můžete podívat dole, heč!) a po nášupu hurá pod stromeček rozdat dárečky. Nebudu se tady rozepisovat, čím vším jsem byla obdarovaná, ale asi jsem byla extra super hodná, protože tolik nádherných věcí si snad ani nemůžu zasloužit. A to, že mě má Ježíšek přečtenou, že jsem vášnivá čtenářka, posuďte taky níže dle fotografie. 

A pak - letos premiéra, zpívání se sborem na Půlnoční. Lilo jako z konve, takže jsem nepohrdla autíčkem, které jsem měla připravené u domu a vyrazili jsme. Naše sbormistryně říká, že 24.12. se vždycky po těch salátech zpívá hrozně blbě a měla pravdu. Moje sólo bylo lehce přiškrcené stále se vracejícím kuřecím řízkem a vosíma hnízdama, nicméně i to jsme zmákli. A ta atmosféra, uf!

Poté v dalších dnech navštívit širší příbuzenstvo a sbalit se na hory, kam každoročně jezdíme s rodinou. Jak já jsem se těšila! V pátek 27. jsme vyráželi. Měla jsem taky naplánovanou kapačku biologické léčby, takže první zastávka směr Krkonoše byla na onkologii, kde panovala vánoční nálada, u kapání jsem zkoukla pohádku Císařův pekař (nebo Pekařův císař? Nemůžu si zapamatovat, který díl je který) a pokračovali jsme dále. Jelikož jsme měli čas, navštívili jsme po cestě tetu se strejdou, kteří provozují hotel v pomezí Jizerek a Krkonoš, popřáli a jeli dál. No a pak už parking, vyložení věcí, naložení se do teréňáků a vzhůru na chalupu! 

Měli jsme kupu sněhu a dokonce vyšlo pěkné počasí, vyrazila jsem na sjezdovku. Při posledním výstupu z vleku, jsem se asi moc kochala, až se mi zasekla u lyží hrana a já se vyválela jak dlouhá tak široká, Sněženky a machři hadr! No, pro dnešek to stačí. Bombardino všechny smutky zahání. Pak už jen procházky, žrádlo, hry, žrádlo, pohádky, jídlo, povídání, svařák, jídlo, válení a zase pěkně dokola.

Na Silvestra jsem se strašně těšila na to, že konečně předpověď slibuje jasno, takže uvidíme krásně ohňostroje v údolí. Odbila půlnoc a já po přiťuknutí vyběhla s telefonem v ruce jedné a 70cm prskavkami v ruce druhé na terasu. Nějak mi ale nedošlo, že mrzlo a terasa se proměnila v jeden led. Při doskoku k zábradlí mi podjely kopyta a já sebou řízla (opět) jak pytel brambor. Pěkně na záda (díky za tlustý kabát) a mávala jsem končetinama jak obrácená želva na krunýři. Hlavně, že jsem měla v jedný ruce mobil připravený k natáčení a v druhý ruce prskavky. No jo, ale tady přestala veškerá sranda, já jsem se nemohla zvednout, jak to klouzalo. Jak v blbý grotesce jsem se nakonec vyškrábala nahoru, rozhlédla se po noční krajině a jak jsem se tak kochala (zase), celý balení prskavek letělo tři metry dolů do sněhu! Manžel se obětoval a krkolomně se pro ně vypravil (). Další sranda nastala, když do Aperolu došel led a pak i pomeranč a čísníci to vykompenzovali tím, že ho dělali silnější. 1.1. jsem tedy strávila v posteli, spánkem a tipovačkou, po jakém nápoji se mi udělá líp. Útěchou mi bylo, že na tom byli všichni hodně podobně.

A pak už se zase sbalit udělat horám a sněhu pápá a vyrazit do náruče domova.

Starý roku, sbohem a šáteček, nový roku - přines jen samá pozitiva a sociální jistoty, jak by se řeklo v Básníkách. Ať je bez chemek, operací, bolestí a v pohodě! Stále doufám, že ten můj vysněný (vele)dáreček v podobě pevného zdraví, na mě pod nějakým krásným, blyštivým a voňavým stromečkem čeká!

Přání vám všem do nového roku sdělím mým oblíbeným citátem od Marka Twaina:

"Za dvacet let od tohoto okamžiku budete více zklamáni věcmi, které jste neudělali než těmi, které jste udělali. Odhoďte své okovy. Vyplujte z bezpečného přístavu. Chyťte podnikavý vítr do svých plachet. Prozkoumávejte. Sněte. Objevujte."

 

nemoc ileostomie Vánoce lyžování