Vdát se dá i s pytlem..? část 3.

Jak nevěsta prožívá poslední týden před svatbou? Problém, o kterém se mlčí - jak se ve svatebních šatech chodí na záchod? Další zákulisní informace v článku 

14 dní před svatbou mi má svědkyně naplánovala rozlučku se svobodou. Přijela pro mě v sobotu po obědě, zavázala mi oči a odvezla mě na místo, kde už čekala zbývající děvčata. Bylo to v srdci našich Lužických hor, pod Tolštejnem. Vyšláply jsme nahoru na vyhlídku a připily si perlivým vínkem. Jelikož bylo asi 30°C ve stínu, byla to pro nás celkem slušná výzva. Jak se nahoru šlo ztěžka, dolů se pádilo jedna radost. Poté jsme se jely ubytovat do nádherných apartmánů Tollendorf. Ještě předtím jsem dostala kytičku, dáreček a povinnou výbavu na odpoledne a večer - tričko s nápisem nevěsta, čelenku se závojem a růžovou tutu sukénku. Takto vyzbrojená jsem se s děvčaty vydala do sportovního areálu, kde bylo připravené stylové posezení. Čekala nás svačinka na grilu, povídaly jsme si do bezvědomí, zahrály minigolf a večer se zahřály tanečními kreacemi. Vše dokreslila ranní snídaně, kdy nás mimo slunečních paprsků, budila vůně uvařené kávy. No prostě bájo.

O to horší byl návrat do reality. Nebyl to pád do reality, ale přímo držkopád.laughing Mezitím, co jsem dělala svobodě pápá, probíhal u nás poslední článek akce Kulový blesk (v rodině jsme si měnili obydlí). Naše nové 3+1 bylo obloženo taškami, krabicemi a pytli. Když jsem přijela domů, málem mě trefil šlak. Začala jsem uklízet a vybalovat, načež moje bříško začalo protestovat. Bolelo. Kecla jsem si na gauč s pocitem naprostého zoufalství, že tohle už nikdy nevybalíme. Přítel byl optimističtější. Prý se nemám bát, postupně to zmáknem. A než se vdám, tak se to zahojí, teda vybalí. Nooo, já tak optimistická nebyla. 14 dní do svatby a já byla ráda, že najdu cestu k postýlce. Ráno bylo moudřejší večera a opravdu jsme byteček zabydleli za pár dní.

V průběhu týdne jsme zařizovali, chodili na schůzky, dokupovali alko a nealko v akci, dolaďovali počet porcí, vybírala jsem sladké, psala svatební noviny, objednávala novou kravatu, protože ta původní zelená nebyla tou správnou zelenou, atd.

Když nejvíc spěcháš, máš si sednout. Tak jo, v sobotu, víkend před svatbou, jsem sedla kamarádce do auta a jely jsme naší společné kamarádce a kolegyni do středních Čech na rozlučku se svobodou. Vše proběhlo krásně a já si vyčistila hlavu. Ten víkend měl rozlučku i můj přítel. Zůstala jsem tam do neděle a dokonce jsme s budoucí nevěstou, která se vdávala týden po mně, úspěšně vyměnily pytel. Střívko vědělo, že je na návštěvě a nikdo není zvědavý na jeho projevy, tak bylo hodné.

A nastal poslední týden příprav. V pondělí jsem prohlásila, že potřebuji ještě 2 týdny času. Smůla. Moje krátké půlroční vlasy mi vstávaly na hlavě hrůzou, nervy jako špagátky. Úklid kostela, kde byla poslední akce někdy na jaře, poté následná výzdoba. Příprava sálu, navození všech věcí potřebných ke svatbě. Do toho návštěva stomaporadny pro nové pomůcky, návštěva kožního na vyndání stehů. A ta předpověď!!! 5 měsíců je nádherně a teď má přijít ten vymodlený déšť. Neee, nebude to tak hrozný, utěšovali mě všichni...

Svatební ráno jsem jako správná stomická nevěsta zahájila výměnou pytlíku. Přece musím mít pěkně nový, voňavý, posichrovaný páskami na všech stranách. Přítel poté odjel domů a u nás doma začal předsvatební zmatek. Líčení, oblékání, zmatené pobíhání. Když jsem si v mezičase stačila všimnout, že leje jako kráva, zatáhla jsem žaluzie s tím, že na tohle se teda koukat nebudu! K tomu dešti bylo asi 15°C. Ještě, že mě před pár týdny něco osvítilo a já si na internetovém bazárku koupila bílé rukávky, co kdyby náááhodou byla zima. 

Holky, co se u mě připravovaly, zmizely ke kostelu a já se začala oblékat do svatebních šatů. Za pár chvil přijel tatínek, klepajíce deštníkem na mé okno, já zabalila do kabelky kromě náhradních punčoch, lesku na pusu, občanky a kartičky pojišťovny, flašku s vodou, abych se před obřadem posilnila a necáklo to tam se mnou, jak jsem byla ve stresu. laughing

Venku se, mimo nás, ženili všichni čerti. Pršelo, bylo vlhko, zima, šedivo. Ale co, tak si lidi vezmou deštník. Když už jsme před kostelem klepali s tátou kosu deset minut, veselá nálada mě opouštěla. Naštěstí jsme zaslechli první takty svatebního pochodu, já vykřikla: "Jeee, to už je ta naše!" a táhla taťku do kostela. Vše klaplo a společně jsme všichni roztávali nad knedlíčkovou polévkou.

Svíčková se čtyřma už byla jen třešní na dortu. Kdybych jí do sebe tak rychle halabala nenaházela! Bylo mi ouvej, ale správná dáma (natož nevěsta!) nehne ani brvou a potají uklidňuje žaludek coca-colou.

Záhy se ozvala příroda a já musela na záchod. Povolala jsem svou svědkyni a vyrazily jsme na to. Neměla jsem šaty nijak bohaté, ale zvednutí sedmi sukní znamenalo, že neuvidím absolutně kam s čím mířím, natož s pytlíkem. Chvíle přemýšlení a nápad byl tu.

Záchod i chodbička byly čisté. Svědkyně to zkontrolovala, vzduch byl čistý, rozepla mi na zádech zip, já z šatů vyskočila jako laňka, zaběhla na záchod, vykonala vše potřebné, naskočila do šatů a svět byl zase v pořádku. Tuto supertajnou akci jsme provedly několikrát za večer, vždy úspěšně!

A jak já si ten den užila. Byla jsem princeznou, sice ne se zlatou hvězdou na čele, ale s béžovým pytlíkem na břiše. A co jako?! Před pár měsíci bych ani nedoufala, že se vdám, že to zvládnu, že dojdu k oltáři, že tu budu... Díky!kiss

 

A také děkuji všem za obrovitánskou dávku pomoci při našem stěhování a organizaci svatby. Jste nejlepší! kisslaughing

ileostomie recepty dieta blog

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 35 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Novoroční blues (CHT3/IV. linie)
Šťastný a veselý? (CHT2/IV. linie)
Zima je tu dřív (CHT 1/IV. linie)
Damoklův meč

Damoklův meč

5. 12. 2023

Vůně léta

Vůně léta

18. 9. 2023

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací