Ve znamení svateb (CHT 9-10/III. linie)

Přiznám se bez mučení, dlouho jsem se neozvala. Nebylo to proto, že bych se tady na to vyprdla, ale hlavně kvůli tomu, že můj denní časový harmonogram byl doslova narvaný k prasknutí. A když nebyl, tak nebyla ta správná psavá nálada.

Vrátím se zpět k chemkách. Vše proběhlo v pohodě, devátá i ta desátá. Mám už sníženou dávku a markery lehce poskakují dolů. Pokračuji i v léčbě imunoterapií a zatím to vypadá tak, že to spolu celkem kamarádí a možná to i zabírá. laughing Není alternativní vesmír, kdy bych píchance nedostávala, takže to asi nezměříme.laughing S paní doktorkou jsme se domluvily, že v těch malých dávkách budu pokračovat i nadále, když to ještě "jede" a dokud to má krev dává a není mi nějak extrémně zle. Což se teda vylepšilo. Nejsem "out of order" týden po aplikaci, ale jen pár dní. Nechutě nejsou tak výrazné a vyřízenost je o něco menší. Takže podtrženo, sečteno, pořád je to ta lepší varianta. 

No a teď už jdeme na to, co vás určitě zajímá víc. laughing Svatba č. 1 - já jako svědek. Vše proběhlo v zenovém klidu na jedné zahradě, obřad byl krásný (jelikož mimo jiné oddával můj bráška cool) a moc jsme si to užili. Atmosféra byla opravdu pohodová a moc ráda na tento den vzpomínám. Seznámila jsem se i s novými lidmi, což je vždy fajn a všichni na mě byli moc hodní, čehož si opravdu vážím.

V mezičase jsme řešili opět rekonstrukci. Nejdříve to, že člověk, u kterého jsme si v dubnu objednali všechny dveře do bytu, je nezadal do výroby a tudíž budou asi až na konci listopadu. No to je opravdu príma, když jsme se chtěli na začátku října stěhovat. Dále při montáži vestavěné skříně do šikminy byl špatně změřen úhel a jeden díl byl blbě vyrobený (napravili to a vše je v pořádku), kuchyň zatím vypadá dobře a dostali jsme za nepřijemnosti s dveřmi i slevu (jedna firma). Při objednání světel nám přišel jeden komponent špatný (místo obdélníkového rámu na led panel přišel čtvercový) a při volání do obchodu jsme se dozvěděli, že se prostě kolega přehmátl, no.. Do toho nám někdo před panelákem poškrábal kapotu auta - asi někoho rozčiluje, že stojím na místě určeném pro invalidy. Ono je totiž moc báječný být onko pacientem. Pravidelně se setkávám na plném sídlišti s tím, že tu dopravní značku lidé nerespektují a stojí na ní, protože přece to mají blízko ke svýmu vchodu - kartičku nemaje.. Dále nám před budoucím bytem v domečku začali kopat kanalizaci. To znamená, cca 12h denně otřesný hluk přímo u baráku - oukej, musí se to někdy udělat. Pitnou vodu nám nyní vedou po povrchu v trubkách napojených do všech domů v okolí, tak snad nebude mrznout. Dva měsíce už dělají těch pár metrů a přímo před vjezdem do brány jsme měli cca týden dva metry širokou a čtyři metry hlubokou jámu, táhnoucí se podél 3/4 ulice. Pak nám hodní dělníci udělali i metrový val, abychom měli kudy chodit domů a nemuseli skrz vyndané pole plotu na druhé straně předzahrádky. Po dalším týdnu dokonce val rozšířili a mohli jsme vjet i autem, tramtadadá - pokud teda zrovna nevykopali na druhé křižovatce díru a zcela ji zavřeli a z druhé strany volnou stranu silnice nezabral jeden z pěti bagrů. Takže si takhle jedeš z Jysku, v autě máš naloženou rozloženou postel a prostě se do baráku nedostaneš, protože v ulici zrovna složili fůru štěrku a ve zbytku kraluje bagr zasypávajíce další tři metry díry. Tak si holt chvíli počkáš a rychle před přivezením další fůry číháš, kdy můžeš vyběhnout na blízké parkoviště pro auto. O dostupnosti sanitky a hasičů ani nemluvim. Další třešničkou na dortu bylo to, kdy bagrista viděl v díře u našeho plotu nějakou trubku, tak si asi řekl: "Hmmmm, trubka u baráku, to tady asi nemá co dělat.." a vytáhnul nám přívodovou vodovodní trubku z baráku. Jak krásné. A pak se celý den snažili ji dostat skrz zem těch x metrů zpátky do baráku, protože jim tchán zakázal rozkopat předzahrádku. Není nad to, když se věci podělávají hezky najednou.

Do toho mě začal šíleně zlobit sáček. Pustila jsem se tedy do konzultací a začala zkoušet nové sáčky, pasty, kroužky okolo stomie, pásky, různé kombinace a krkolomná řešení. Když ale už desátý den zase nic a máte pocit, že vás na břiše řežou žiletkou, pomalu jsem ztrácela glanc a jeden večer jsem si fest pobrečela. Všechno se sere a je to už celkem psychicky i fyzicky náročný! Jako! Naštěstí mě zachránila novinka od stomické firmy Dansac, co mi dala jedna kamarádka - kroužek, který hojí novou technologií. Za dva dny nebylo památky po narušené kůži. Ještě teda musím něco lehce vychytat, ale "figura dobrá". laughing

Svatba č.2 na pomezí Jizerských hor a Krkonoš proběhla nádherně a my jsme byli s manželem opravdu vděční, že jsme mohli změnit prostředí. Moc jsme si to užili a dokonce jsme na chvíli na naše peripetie zapomněli. To, že topenář řekne, že přijde v září a možná ho donutíme v říjnu, jsou už jen jemné nešvary...undecided

Já jsem se pustila znovu do tvoření macramé (drhání), abych přišla na jiné myšlenky, přihlásila jsem se jako dobrovolník, že budu prodávat kytičky pro Ligu proti rakovině. Protože kdo jinej, než nefalšovanej onko pacient? Ale o tom už příště.. Protože to bylo taky celkem výživný. laughinglaughinglaughing

svatba ileostomie párty chemoterapie

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 34 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Letní kratochvíle a Amsterdam
Kaliméra

Kaliméra

29. 6. 2022

Lynparza

Lynparza

31. 5. 2022

Apríl!

Apríl!

15. 4. 2022

Srdce od srdce

Srdce od srdce

10. 2. 2022

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací