Největší křesťanské svátky. Také svátky jara, naděje, nového začátku. Korona nám je tak trochu zazdila a nechala nás slavit jen v rodinách. Jak to bylo u mě?

Kdyby mi někdo na začátku roku řekl, že letošní Velikonoce budou bez koledníků, asi bych zajásala a řekla bych něco v tom smyslu, že je to dobře, protože nechat si řezat zadel za vajíčko je už trošku přežitek.  Jenže jak už to tak s lidmi bývá, když něco berou jako samozřejmost, vezměte jim to a ono jim dojde, že to vlastně mají rádi. 

V záplavě šití roušek a vymýšlení různých typů střihů, aby sedly na každý ksichtík, mi ani nedošlo, že vlastně tyhle svátky přišly tak plíživě, nenápadně a rychle. "Jarní" úklid jsem jakš takš dala a mezi můj asi největší počinek byl úklid skříně na hadry. Jako správná ženská mám milion věcí, ale nic na sebe, takže to chtělo probrat a vytřídit. Čtyři hodiny práce, kdy jsem celou skříň vyházela, sporné věci si vyzkoušela a zase rovnala zpátky. No přátelé, nebudeme si nic nalhávat a svedeme to na karanténu, přešla jsem z velikostí XS a S na ty větší. Konkrétně se zmiňovat nebudu, jelikož na váhu a věk se nikdy neptá, že jo.  Pak si v duchu vždycky nafackuju, protože když si připomenu návrat z nemocnice z Olmíku, který byl mimochodem před dvěma lety touto dobou, a měla jsem 45 kg (a to si možná ještě lehce přidávám), zařekla jsem se, že už nikdy (nikdy), nikdy, nikdy nebudu řešit svoji váhu. Zase ale na druhou stranu nechci bejt jako tank, že jo. No, přestanu spílat a spíš se zamyslím nad přidáním pohybu (nevozit se autem), rozmýšlet, co pozřu a hlavně, nedělat si z toho těžkou hlavu. K tomu totiž člověk strašně krásně sklouzává. Zároveň zase přicházejí myšlenky, zda by nebyla potřeba nějaká kontrola, když už to budou dva měsíce od PET/CT, co když se mi v těle něco děje a já to nevím.. 

Jelikož v církevním roce jsou Velikonoce ty nejdůležitější svátky, naši faráři a biskupové vymýšleli, jak je dostat k lidem domů, když už nám kostelíčky zavřeli. Samozřejmě tomu rozumím a nezlobím se za to, jen mě trochu namíchly záběry z hobby marketů, kdy se tam navalila miliarda lidí a měla jsem z toho pocit, že je měřeno tak nějak dvojím metrem. Ale co člověk nemůže ovlivnit, tím se nebudu zaobírat a vrátím se k tématu. Založila se spousta stránek na tipy, jak slavit doma, v televizi i na internetu jste si mohli vybrat z nepřeberného množství mší ze všech koutů republiky v různých časech, takže mě vlastně i potěšil fakt, že jsem mohla "být" třeba na mši v Olmíku, tak nějak symbolicky.

Výzdobu i vajíčka jsme udělali, beránka upekli - bez ztráty nosu, či ulomení hlavy (beránka samozřejmě), také se mi podařilo vyrobit mazanec, i když nějak ztratil výšku a byl spíš do šířky.  Mužská část vzdálenější rodiny mě vykoledovala "virtuálně" po telefonu, ale spravil to manžel, který nelenil mě vzít pomlázkou ještě v posteli. A dámy vědí, že na holej zadek do krutě štípe!  Ale za cenu toho, že budu celej rok zdravá, to budu absolvovat klidně denně. 

Hodně se mě lidé ptají, co dělám a jak trávím čas. Popravdě mi přijde, že času mám méně než před karanténou. Šití zabere hodně času, hrajeme taky místo pubquizu homequiz, kdy se několikrát týdně můžete připojit k hraní z domova, což nás moc baví. Zbytek zaberou domácí práce, napíšu nějaký ten článek do místních novin a začala jsem fušovat do pěstování zeleniny.

Zdědili jsme totiž po tetě na naší zahrádce skleník a záhon a bylo nám líto, je nechat ležet ladem. Tak jsme se s manželem a s babičkou rozhodli, že to vezmeme do vlastních rukou a zkusíme něco zasadit, když už nemůžeme nikam vyjet, tak ať máme něco smysluplnýho.  Jako popravdě, nevím, kdy se tenhle zlom jako udál, ale nikdy by mě nenapadlo, že já někdy budu mít radost ze sehnaných látek (!), gumiček a tkalounů (!!), a že jako budu něco pěstovat? Já, který chcípne i umělá kytka a nesnáší šicí stroj? Nevím, vážení, kdy a kde se to stalo, tak mi držte palce, ať důvěru ve mě vloženou, nezklamete! Asi stárnu, nebo co. Ať už je ten vir pryč, nebo se může stát, že začnu píct chleba a vyrábět si nábytek.  A to už bych se o sebe a o okolí opravdu musela začít bát!

"Méně se bojte a více doufejte, méně jezte a více žvýkejte, méně naříkejte a více dýchejte, méně mluvte a více řekněte, méně nenáviďte a více milujte, a vše dobré bude vaše."
Švédské přísloví

Velikonoce svátky vajíčka