První druhá chemoterapie

Už je to tady. Druhý nářez chemoterapií..

Když mi po operaci pan primář řekl, že budu muset po zotavení zase na chemky, kvůli vyhubení všech zbytků, co tam mohly zůstat a bujet, brala jsem to jako fakt. Měsíce ale plynuly, krev i CT vypadaly v pořádku. Žila jsem konečně zase normálně. Běžnej život vdaný třicítky v invalidním důchodu s pytlem na břiše, byla to docela pohoda.. Kávička, procházka, praní, žehlení, psaní článků, mordování se s podtékáním sáčků..

A najednou, bum! Prásk! Je to tady! Moje první – druhá chemoterapie. Mám za sebou 9 sérií po třech týdnech, od června 2017 do ledna 2018. Už to bude skoro rok, co jsem to ukončila a teď jdu do boje podruhé. Markery poskočily více, než je zdrávo. No, ono ani tak ty moje čísla nejsou úplně v pohodě. Nevím kolik jich bude, to všechno probereme v pátek na onkologii. Místě, kam se každý bojí, protože si myslí, že je to poslední štace.

Když jsem tam poprvé přišla skoro před rokem a půl, byla jsem rozklepaná jak želatinovej bonbón. Nevěděla jsem, co se bude dít, jak dlouho to potrvá, jestli to bude bolet, viděla jsem se 24h/7 dní v týdnu s hlavou v kýblu.

Překvapilo mě, že tam bylo tolik lidí. 22.6. 2017 bylo teplo a čekárna byla narvaná k prasknutí. Tolik lidí jde na chemky? Tolik lidí je taky nemocných? Byla jsem ale suverénně nejmladší, to zase jo. Vystála jsem frontu na kartotéce a šla na pohovor k paní doktorce. Potom jsem se vrátila do čekárny a seděla tam cca půl hodiny, než mi namíchali můj koktejl a zavolaly si mě sestřičky dovnitř. Myslela jsem, že může jít přítel se mnou, ale ne. Na aplikačním sálku je dalších asi 8 lidí a kdyby měl každý doprovod, tak se tam nehneme.

Hodně mě překvapil ten všudypřítomný klid. Někdo s vlasy, někdo s šátkem, každý načerpává chemii do těla smířlivě v naprostém klidu. Jasně, nečekala jsem, že tam bude někdo jančit, ale všichni se mi zdáli strašně vyrovnaní. Přišla ke mně sestřička, která mě dovedla k posteli (ne do křesílka), protože moje kapání bude na 4-5 hodin a mám tam silnou dávku antihistaminik, kvůli možné alergii. Takže šup do postýlky. Napíchnout kanylu, au, a pak už to jede. Dithiaden, paklitaxel, karboplatina. Proplach fyziologickým roztokem. Mezitím mi bylo vše vysvětleno, co to je, co to dělá, jak to působí, kdy mi asi vypadají vlasy, že v chemkách hodně lidí normálně chodí do práce.

Druhý až čtvrtý den mi začalo být blbě. Žaludek na vodě, otřesná únava. Bolesti celého těla trvaly asi měsíc. A pak jako když utne. Bolesti začaly ustupovat, vypadaly mi vlasy (asi 2-3 týdny po první aplikaci) a začala jsem se cítit paradoxně docela dobře. Věděla jsem, že po chemce mi nebude pár dní úplně hej, ale pak ty zbývající dny byly vesměs v pohodě. Zvracela jsem za celou dobu jen jednou, po poslední chemce, asi oslavná šavlička.

Jak to bude probíhat podruhé? Nechám se překvapit.

ileostomie chemoterapie blog

100blog
Bára

Bára

Kdo jsem?

Ahoj, jmenuji se Bára, bydlím v srdci Lužických hor, je mi 34 a od konce února 2018 žiju se stomií.

BIO

Nejnovější články

Letní kratochvíle a Amsterdam
Kaliméra

Kaliméra

29. 6. 2022

Lynparza

Lynparza

31. 5. 2022

Apríl!

Apríl!

15. 4. 2022

Srdce od srdce

Srdce od srdce

10. 2. 2022

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací