Jaké jsou zážitky z cest stomika? Zvládne i delší trasu? Jak se připravit?

Cestování se stomií se musí předem trochu promyslet.

Připravit řidiče, ať se obrní trpělivostí, že se bude muset hold občas zastavit na benzínce, protože pytel je full, potřebuju čůrat, mám žížu, nebo chuť na něco dobrého, co jsem si zrovna nezabalila ke svačince.

Já jsem se podruhé od propuštění z nemocnice od operace s přítelem vydala opět na kontrolu. Máme to kus cesty, asi 300 km, což znamená 4-5 hodin jízdy autem. Jeli jsme již podruhé se stomií delší cestu, takže už jsme byli tak nějak připraveni a měli jsme zkušenost, že se to dá zvládnout v pohodě.

Protože jsem měla vyšetření ve dvou dnech, jeli jsme den předem, abychom měli čas a klid a objednali jsme si penzion na 2 noci. S sebou jsem se vybavila pomůckami na 4 výměny, co kdyby něco. Plánovaná výměna v penzionu byla jen jedna, jenže sichr je sichr.

Na cestu si dělám svačinku, hlavně dostatek pití a v kufru jsme vezli nafouknutý plavecký kruh, kdyby mě tlačila prd..., ehm zadek . S sebou jsem raději zabalila o nějaký ten hadřík víc, co kdyby náhodou se mi podařilo se nějak zaneřádit (nejen kvůli stomii).

Cesta proběhla v pohodě, zastavili jsme si dle potřeby naplnění pytlíku na benzínkách, po cestě proběhlo kafčo, nanuk i oběd v ověřené restauraci.

Na místě v penzionu jsme uskutečnili bezproblémovou výměnu (hurá, bála jsem se ušpinění těch bílých ručníků ) a podařilo se nám v restauracích dát si dobré jídlo. Snídaně na penzionku proběhly také v klidu, rohlík se šunkou, sýrem, okurkou a dalšími mňamkami.

Jídlo v restauracích jsem si vždy vybírala podle toho, aby bylo pro mě co nejstravitelnější, ne nic moc těžkého. Koření z masa jsem si seškrábla, kůži dala na stranu, zeleninku snědla jen tu, kterou už mám vyzkoušenou (okurku) a slupky na hranolkách okrájela.

ileostomie cestování stres